Výherní hrací automaty - dopady na nás všechny

20.08.2014 22:43

Je spousta studií, o sociálních dopadech závislosti na výherních hracích automatech a s tím souvisejících negativních společenských jevů. Tato je jedna z nejpřehlednějších, přepisujeme jí zde v plném znění:

ZDROJ - www.osbrneni.cz

I

 

Informace o sociálně patologických dopadech hazardních her na společnost v ČR

 

Usnesením vlády České republiky č. 347 ze dne 16. května 2012 bylo bodem II/2. uloženo ministru financí zpracovat ve spolupráci s ministry práce a sociálních věcí a zdravotnictví
a vládě do 31. srpna 2012 předložit studii o sociálně patologických dopadech hazardních her na společnost.

 

V rámci sběru dostupných dat byly osloveny následující instituce: Institut pro kriminologii
a sociální prevenci, Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky – oddělení politiky sociálního začleňování, Ministerstvo zdravotnictví ČR - oddělení zdravotních programů
/ sekce zdravotní péče, Ústav pro zdravotnické informace a statistiku, Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti, Centrum adiktologie – odborné pracoviště Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a VFN v Praze, Občané proti závislostem, o.s. a Nadační fond ESENTIA.

 

Nutnost zkoumat tuto problematiku vychází z celospolečenského vnímání patologického hráčství/gamblerství/gamblingu jako sociálně-patologického jevu, který představuje ohrožení nejen závislostí, ale také vykazuje hrozbu z hlediska návaznosti na další přidružené patologické jevy. Výzkumná činnost zaměřená na tuto oblast vykazuje nedostatečnou informační základnu pro uchopení dané problematiky v rámci širšího odborného, potažmo meziresortního kontextu. Vzhledem k těmto skutečnostem není následující předkládaná „Informace o sociálně-patologických dopadech her na společnost v ČR“ studií v pravém slova smyslu, ale jedná se o souhrnnou informaci dostupných zdrojů, které byly do doby zpracování tohoto materiálu dostupné a dotýkaly se oblasti, která je předmětem předkládané studie.

 

Významnou spolupráci Ministerstvo financí navázalo s Národním monitorovacím střediskem pro drogy a drogové závislosti (dále jen „NMS“). Vedoucí střediska s příslušným odborem Ministerstva financí ČR (dále jen „MF“) spolupracoval při zajišťování informací pro tuto studii a v současné chvíli nadále s Ministerstvem financí diskutuje o dalších možných formách vzájemné spolupráce ve zkoumané oblasti.Vzhledem k situaci, že by NMS danou problematiku patologického hráčství rádo zařadilo do svých každoročních výzkumných aktivit tak, aby bylo možno získat relevantní validní data pro tuto oblast, byla tato iniciativa velmi podnětná. Ze strany NMS bylo také iniciováno vypracování dotazníku pro zkoumání tohoto fenoménu ve spolupráci s Ministerstvem financí tak, aby došlo k postihnutí co nejširší oblasti a specifikování oblastí výzkumu, které jsou považovány za nejpalčivější s komplexním zaměřením.

 

Charakteristika hazardního a patologického hráčství

 

Vzhledem k problémům týkajících se vymezení dané společenské problematiky, která může dosahovat patologické roviny, je potřeba uvést některé základní pojmy, které souvisí s popisovanou problematikou.

Je nutno poukázat na pojem „rizikový hazard“, což je stav, kdy hazard ještě nezpůsobil vážnější psychologické nebo sociální problémy, ale existuje nadprůměrné riziko progrese stavu směrem k patologickému hráčství, nejedná se však o oficiální diagnostickou jednotku. Hranici, která je mezi rizikovým hazardem a „hráčstvím a sázkařstvím“, nelze jednoznačně definovat.

 

Dalším pojmem s touto problematikou spojeným je pojem „problémový hazard“, který se používá zejména v anglicky mluvících zemích a do jisté míry se překrývá s hráčstvím
a sázkařstvím. Jeho definice je následovná: „Působí problémy v souvislosti s finančními nebo časovými ztrátami, což s sebou přináší negativní důsledky pro hráče, další lidi nebo společnost“ (citováno podle Tirachaimongkola a spol., 2010).¹

 

Je nutné také vymezit, kdy je člověk patologickým hráčem. O tomto stavu hovoříme, jestliže se u něho:

• Během období nejméně jednoho roku vyskytnou dvě nebo více epizod hráčství.

• Tyto epizody nejsou pro jedince výnosné, ale opakují se přesto, že vyvolávají tíseň
  a narušují každodenní život.

• Jedinec popisuje silné puzení k hazardní hře, které lze těžko ovládnout, a hovoří o tom, že není schopen odolat silou vůle hazardní hře.

• Jedinec je zaujat myšlenkami a představami hazardního hraní a okolností, které tuto činnost doprovázejí.²

 

Patologické hráčství, někdy nazývané jako gambling, gamblerství, závislost na automatech apod., patří mezi tzv. návykové a impulsivní poruchy. Mezinárodní klasifikace nemocí definuje patologické hráčství jako poruchu spočívající v často opakovaných epizodách hráčství, které převládají na úkor sociálních, materiálních, rodinných a pracovních hodnot
a závazků. Lidé trpící touto poruchou mohou riskovat své zaměstnání, velmi se zadlužit a lhát svojí rodině nebo porušovat zákon, aby získali peníze nebo unikli placení dluhů. Postižení popisují své pocity jako intenzívní puzení ke hře, které lze těžko ovládnout spolu se zaujetím, myšlenkami a představami o hraní a okolnostech, které tuto činnost doprovázejí. Toto zaujetí a puzení se často zvyšuje v dobách, kdy je život stresující.³

Epizody hraní se často opakují a hráčství postupně narůstá, navzdory nepříznivým sociálním důsledkům (zchudnutí, narušení rodinných vztahů, rozpad osobního života).

Patologické hráčství nelze označit jako závislost v pravém slova smyslu, jelikož postrádá fenomén fyzického návyku na návykovou látku. Nicméně lze vysledovat mnoho společných rysů se závislostmi.⁴

Z hlediska diagnostického řazení bývá tedy závislost na hře (gambling) řazena mezi návykové a impulzivní poruchy. Situace závislosti může vytvářet příznivé podmínky pro rozvinutí určité dispozice k hraní u části populace, nebo vést k záměrně vyvolané reakci dětí a mladistvých na tyto vnější, mnohdy lákavé a přitažlivé podněty (barevnost, zajímavé provedení výherních hracích přístrojů, lákavé prostředí herny). V určité části menšinové populace je jednou z reálně možných příčin lichvy. Podle Smolíka (cit. dle Pavlas 2001) se na vzniku chorobné závislosti na hře podílí jednak stresová situace, nabídka hry jako spouštěcího podnětu
a osobní vlastnosti (extroverze, menší zábrany, narcistické rysy, nedostatek spolehlivého vztahu, nedůvěra a nedostatek empatie).⁵

Dle diagnostiky je patologické hráčství zařazeno v rámci Mezinárodní statistické klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů MKN-10 jako diagnóza F63.0. Z hlediska popisu skupiny klasifikace nemocí F.63, obsahuje tato položka určité poruchy chování‚ které nejsou zařaditelné do jiných položek. Jsou charakterizované opakovanými činy‚ které nemají žádnou jasnou racionální motivaci‚ nemohou být ovládány a obecně působí svým nositelům poškozování vlastních zájmů i zájmů jiných lidí. Osoba hovoří o tom‚ že její chování je spojeno s impulzy k činnosti. Příčina těchto poruch není pochopitelná. Tyto poruchy jsou v této kategorii seskupeny společně vzhledem k popisným podobnostem v širším slova smyslu‚ nikoliv však proto‚ že by bylo známo‚ že mají jiné důležité společné rysy.⁶

F 63.0 Patologické hráčství
	Porucha spočívá v častých opakovaných epizodách hráčství‚ které dominují v životě subjektu na újmu hodnot a závazků sociálních‚ vyplývajících ze zaměstnání‚ materiálních a rodinných. 7

 

Etiologie

 

Jak uvádějí ve svém přehledovém článku Verosta, Vejrosta (2011), bývá patologické hráčství klasifikováno jako impulsivní porucha, nicméně existuje řada dalších hypotéz. Jedna z významných řadí patologické hráčství mezi poruchy s nesubstančním abúzem (škodlivé užívání bez návykové látky – drogy). Jako možná se jeví pararela mezi patologickým hráčstvím a obsedantně – kompulsivní poruchou na straně jedné a patologickým hráčstvím
a poruchou s užíváním alkoholu a drog na straně druhé.

 

Lze formulovat minimálních 5 základních teorií hráčství (cit. dle P. Moreyrové, 2000):

1. hráčství jako porucha kontroly impulsů (koreluje s definicí dle MKN-10)

2. hráčství jako ekvivalent afektivní poruchy (zejména deprese)

3. hráčství jako obsedantně – kompulsivní porucha

4. hráčství jako nelátková závislost

5. hráčství jako směsice rozmanitých poruch, charakterizovaných společnými behaviorálními projevy (týkající se chování), z toho pramení snaha léčit pacienty prostředky kognitivně – behaviorální terapie).

Výzkum provedený Norským institutem pro výzkum alkoholu a drog SIRIUS hledal důkazy pro platnost modelu celkové spotřeby v oblasti hazardních her. Výsledky ukázaly, že nabídka hazardních her v populaci odpovídá modelu celkové spotřeby. V populaci s nízkou nabídkou hazardních her byla zjištěna nízká prevalence patologického hráčství než v populaci s vysokou nabídkou.

 

Patogeneze

 

V přehledovém článku dvojice Verosta, Vejrosta (2012) nalezneme popis tří fází rozvoje patologického hráčství (cit. dle Lesier a Cluster, 1984):

1. fáze výher – v této fází jedinec hraje spíše příležitostně a slast, kterou mu jednání přináší, jej vede k tomu, že hraje více a častěji a má stále častější fantazie o použití výhry, o které nepochybuje;

2. fáze ztrát – jedinec hraje stále častěji sám, snaží se skrývat svou hráčskou vášeň tak, jak ztrácí nad svým jednáním kontrolu. Ve svých myšlenkách se už zabývá většinou jenom hazardem. Projevuje se stále ve větší míře hraní před rodinou i v zaměstnání, dostává se do dluhů a je z toho všeho neklidný, podrážděný. Protože není schopen se svěřit a cítí se velmi osamocený.

3. fáze zoufalství – zvyšují se sázky a čas, který hrou stráví. Cítí občas pocit viny, a to zvláště proto, že již koná ilegální činy a ničí svou pověst, vinu se snaží přenášet na někoho jiného. Dostavují se stavy paniky, kdy hrozí sebevražedné jednání, často se v těchto chvílích přece jen obrací na své přátele a členy rodiny s úzkostným voláním
   o pomoc (obvykle chce peníze na zaplacení dluhů)⁶

 

Prevence

Z hlediska preventivních aktivit je nutné upozornit na skutečnost, že problémy způsobené hazardem nemají pouze jedinou příčinu. I zde dochází, stejně jako u nemoci, k interakci rizikových a ochranných činitelů, které se nacházejí na více rovinách. Mezi rizikové činitele se řadí především snadná dostupnost a velká nabídka různých forem hazardu, masivní reklama, nedostatečná nebo špatně prosazovaná restriktivní opatření. V rámci prevence v pracovním prostředí představuje zaměstnanec, který je patologickým hráčem riziko pro pověst podniku, může se také dopustit zpronevěry nebo krádeže a způsobit ekonomické škody. Prevence problémů způsobených hazardní hrou se zde obvykle spojuje s prevencí problémů působených alkoholem a drogami a podporou zdravého způsobu života zaměstnanců. Důležité pro včasnou intervenci je rozpoznání a zprostředkování léčby, což bývá často spojeno s upozorněním na možnou ztrátu zaměstnání v případě neřešení problému patologického hráčství. Toto upozornění mívá u zaměstnance velmi dobrý efekt, jelikož vytváří silný motivační tlak k léčbě a abstinenci od hazardu. Prevence ve školách je realizována především v rámci výchovy ke zdravému způsobu života, kdy je nutné ji integrovat současně s prevencí škod působených návykovými látkami. Jako nejúčinnější se jeví forma učení sociálním dovednostem (např. odmítání), relaxace, informovanost
o možnostech včasné pomoci apod. Asi nejdůležitějším prostředím je pak prostředí rodiny, kde prevence má mnohdy velmi efektivní účinek i široké pole působnosti. Významným druhem preventivního působení je prevence založená ve společnosti (komunity based prevention), která v sobě zahrnuje spolupráci různých složek společnosti (rodiče, škola, vrstevníci, zdravotníci, úřady, média, politické reprezentace, soukromý sektor, zájmové
a sportovní organizace mládeže, pedagogicko-psychologické poradny, církve, svépomocné organizace, policii atd.).V ideálním případě jsou pak různé cílové skupiny ovlivňovány těmito složkami z mnoha stran.⁷

Jak bylo popsáno výše, závislost na hře v dospělosti ohrožuje profesní roli a vede ke ztrátě motivace k práci, narušuje mezilidské vztahy a potřeba hrát má větší hodnotu než citový vztah. Hráč svým blízkým slibuje nápravu, ale slib nedodrží. Léčba si tedy klade za cíl úplnou abstinenci. Důležitou roli hraje ovlivňování chování člověka již v dětském věku, které formuje jeho přístup k potenciální herní realitě. Jako prevence se mohou stát v dětském věku znalosti, např. kombinatoriky (stanovení pravděpodobnosti výhry), dále pak příklady sociálního a pracovního selhání gamblerů, orientace dětí na aktivní volnočasové aktivity
v přírodě, při sportování, odvádění dětí od individuální hry ke kolektivním soutěživým aktivitám, kde hra a výhra nejsou cílem, ale pouze prostředkem k dosažení radosti
a uspokojení ze společné hry, vzájemné podpory, týmového cítění apod.⁸

 

Postup řešení dané problematiky na úrovni Ministerstva financí ČR

Usnesením vlády č. 347 bylo ministru financí uloženo zpracovat ve spolupráci s ministry práce a sociálních věcí a zdravotnictví studii o sociálně patologických dopadech hazardních her na společnost a předložit ji do vlády do 31. srpna 2012.

Ministerstvo financí se danou problematikou začalo zabývat na meziresortní úrovni již v květnu 2012. První schůzka k danému úkolu proběhla 8.6.2012 na MF ČR a měla převážně informační charakter. Na danou schůzku byli sezváni zástupci výše uvedených institucí. Záměrem bylo zapojit do vypracování studie co nejširší odbornou veřejnost, a to jak na úrovni veřejných výzkumných a státních institucí, tak na úrovni neziskových organizací a institucí, které se danou problematikou zabývají. Uskutečnila se celkem tři jednání s cílem nalézt možnosti spolupráce v rámci této multioborové problematiky a zabývat se tímto negativním fenoménem z mnoha oborových hledisek.

Materiály dostupné pro oblast patologického hráčství v rámci ČR

Nutno konstatovat, že v rámci meziresortní komunikace, která probíhala kontinuálně s Ministerstvem práce a sociálních věcí – oddělením politiky sociálního začleňování
a Ministerstvem zdravotnictví ČR - oddělením zdravotních programů / sekce zdravotní péče, nebyly zjištěny studie, výzkumné zprávy či jakékoliv jiné materiály, které by danou oblast obsahově vymezovaly ve smyslu statistických údajů a kontinuálních výzkumných šetření komplexního charakteru. V tomto ohledu existuje značné informační vakuum, které by si jistě zasloužilo podrobnější zkoumání a to jak kvantitativního tak kvalitativního charakteru.

 

Jedinou zprávou obsahující základní statistické údaje, které je možno vyhodnotit, je Aktuální informace Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky ze dne 29. 12. 2011 nazvaná „Péče o pacienty s diagnózou F63.0 - patologické hráčství v ambulantních
a lůžkových zařízeních ČR v letech 2004–2010 (Health care of patients with diagnose F63.0 - pathologic gambling in out-patient and in-patient establishments in the Czech Republic in 2004–2010)“. Tuto aktuální informaci č. 63/2011 vypracovala Ing. Blanka Nechanská. (Příloha č. 1).

Tato zpráva obsahuje souhrnné informace uvádějící, že v roce 2010 bylo léčeno v ambulantních zdravotnických zařízeních 1456 pacientů s diagnózou F63.0, celkem bylo hospitalizováno 536 případů s touto základní diagnózou v psychiatrických léčebnách
a na psychiatrických odděleních lůžkových zařízení. Výše uvedená informace se vyjadřuje k jednotlivým typům péče (ambulantní a lůžková a rozpracovává jednotlivé počty diagnostikovaných případů v průběhu let 2007 – 2010). V závěru informace jsou tabulkové hodnoty a grafické znázornění vývoje počtu pacientů s diagnózou F63.0 v ambulantních zdravotnických zařízeních podle pohlaví a kraje sídla zdravotnického zařízení. Grafické znázornění pak uvádí míru prevalence ambulantních pacientů s dg. F63.0 podle kraje sídla zdravotnického zařízení a další tabulky.

Ze statistických informací je možno uvést, že např. v roce 2008 bylo v ambulantní péči ošetřeno o téměř 11 % pacientů více než v roce 2007, tj. o 135 pacientů, a během následujících dvou let vzrostl jejich počet o více než 5 % (na 1 456 pacientů v roce 2010).
Na tuto diagnózu byli častěji ošetřeni muži. Měnila se také věková struktura pacientů během sledovaného období. V posledních letech dochází ke snížení podílu pacientů ve věku 15–19 let z více než 11 % z celkového počtu pacientů léčených pro gambling v roce 2008 až na 3 % v roce 2010. Podíl dětí ve věku do 14 let byl v těchto letech nepatrný, a to od 0,1 % do 0,2 %, výjimkou byl rok 2008, kdy došlo k nárůstu podílu dětí do 14 let na 0,4 % a nárůstu podílu mladistvých (15–19 let), a to na více než 11 %. Při srovnání přepočteného počtu pacientů na 100 tisíc obyvatel daného kraje byl v roce 2010 patologickým hráčstvím nejvíce zasažen Moravskoslezský kraj (29 pacientů na 100 tisíc obyvatel), Hl. m. Praha (21 pacientů)
a Plzeňský, Královéhradecký a Olomoucký kraj (po 15 pacientech). Nejnižší byl tento ukazatel v kraji Libereckém a Ústeckém (4 pacienti, resp. 6 pacientů na 100 tisíc obyvatel). V této souvislosti je nutné zdůraznit, že pacienti jsou sledováni podle sídla zdravotnického zařízení, nikoli podle adresy trvalého bydliště, a pacient se může léčit v jiném kraji než má trvalé bydliště.

V rámci lůžkové péče byl počet hospitalizací S diagnózou F63.0 v psychiatrických léčebnách a na psychiatrických odděleních lůžkových zařízení o cca 60 % nižší než počet ambulantních pacientů, v průměru 550 hospitalizací ročně. Uvedený počet hospitalizací měl podobný vývoj jako počet pacientů v ambulantní péči. V roce 2008 došlo k nárůstu v porovnání s rokem 2007 o téměř 4 % (z 490 na 509 hospitalizací), v roce 2009 o další více než pětinu (na 617 hospitalizací) a v roce 2010 meziročně klesl o více než 13 % (na 536 hospitalizací). Pro diagnózu F63.0 bylo hospitalizováno více mužů než žen. V roce 2010 byl nejvyšší přepočtený počet pacientů na obyvatele kraje v Pardubickém (7,4 pacienta na 100 tisíc obyvatel kraje)
a v Moravskoslezském kraji (7,2 pacienta). Nejnižší byl tento ukazatel v Kraji Vysočina (2,3 pacienta) a v Ústeckém kraji (3,5 pacienta). Během sledovaného období došlo ke změně nejčetnějších věkových skupin. Zatímco v roce 2004 bylo nejvíce hospitalizací ve věkových skupinách 20–24 let a 25–29 let (16 %, resp. 22 % hospitalizací), tak od roku 2005 byly nejčetnější hospitalizace ve skupinách 25–29 let a 30–34 let. V roce 2010 byla hospitalizována necelá pětina pacientů ve věku 25–29 let a více než pětina ve věku 30–34 let. K největšímu úbytku počtu hospitalizací v roce 2010 proti roku 2004 došlo u věkové skupiny 15–19 let, a to o téměř 60 %, a ve věkové skupině 20–24 let, kde došlo k poklesu o necelou třetinu. K největšímu nárůstu počtu hospitalizací došlo ve věkových skupinách 55–59 let
a 60–64 let, a to více než k dvojnásobnému. Z uvedených informací je nutno vyzdvihnout právě věkový posun hospitalizovaných pacientů, kdy věkové rozpětí se posunulo od skupin 20 – 24 let a 25 – 29 let na 25 – 29 let a 30 – 34 let. Zajímavou informaci poskytuje také tabulka č. 1, která zohledňuje rozložení počtu hospitalizovaných patologických hráčů vzhledem k jejich pohlaví a zaměstnání v rámci psychiatrických lůžkových zařízení. Z tabulky je zřejmé, že největším počtem těchto hráčů jsou skupiny nepracujících, dětí a studujících obyvatel.

 

Tab. 1 Počty hospitalizací v psychiatrických lůžkových zařízeních podle pohlaví
a zaměstnání v roce 2010

Zaměstnání	Muži	Ženy	Celkem
Kvalifikovaný dělník v zemědělství, lesnictví a v příbuzných oborech	3	0	3
Nepracující, dítě, studující	235	41	276
Nižší administrativní pracovník	7	6	13
Obsluha strojů a zařízení	14	1	15
Pomocný a nekvalifikovaný dělník	32	3	35
Provozní pracovník ve službách	74	4	78
Řemeslník a kvalifikovaný dělník	75	2	77
Technický, zdravotnický, pedagogický pracovník a v příbuzných oborech	12	0	12
Vědecký a odborný duševní pracovník	3	0	3
Vedoucí a řídící pracovník	22	2	24
Celkem:	477	59	536

⁹

Dalším aktuálním materiálem, který lze zohlednit v rámci informací významných pro oblast patologického hráčství, je přehledový článek nazvaný „Patologické hráčství: souhrn faktů
a aktuální informace v České republice“ (Příloha č. 2). Autorem je Petr Verosta a editorem PhDr. Petr Vejrosta. Tento článek se zabývá vymezením pojmů patologického hráčství, diagnostickými kritérii, etiologií a různými pohledy na ni, patogenezí a fázemi rozvoje patologického hráčství, neurobiologií závislosti na procesech a prevalencí problémových
a patologických hráčů v populaci ČR, dopady na fyzické zdraví (somatické komplikace
a komorbidita), dopady na psychické zdraví (psychiatrická komorbidita), dopady na sociální zdraví, kriminalitou, dopady na pracovní prostředí apod. Zároveň článek také obsahuje velké množství statistických údajů zohledňujících výsledky výzkumných týmů z okolních zemí.

Jako zajímavá informace se jeví odhad počtu obyvatel z populace ČR v rámci prevalence problémových a patologických hráčů v roce 2011, tuto hodnotu autoři odhadují na 15 823 (0,15%) až 84 388 (0,8%) obyvatel z populace.¹⁰ Autoři upozorňují, že se jedná o odhad výskytu na základě odvození od analýz okolních států EU. Uvedený článek také obsahuje velké množství tuzemských i zahraničních zdrojů, ze kterých čerpá.

Dalším zahraničním zdrojovým materiálem zabývajícím se danou problematikou je National Strategy on Drug and Addiction Policy (Národní strategie protidrogové politiky a závislosti) ve Spolkové republice Německo. Tato Národní strategie protidrogové politiky a závislosti popisuje komplexní národní orientace politiky drogové závislosti v Německu v následujících letech. Tento materiál má formu komplexního materiálu a nahradí akční plán pro drogové závislosti přijatý v roce 2003. Materiál je zaměřen na preventivní programy.

 

Dalším zahraničním materiálem, který je možný zohlednit v rámci předkládané studie je odvětvová „Study on gambling“ (Studie o hazardu), kterou zadala Evropská komise k vypracování Švýcarskému srovnávacímu institutu (Swiss Institute of Comparative Law) (dále jen „institut“). Studie obsahuje dvě části – ekonomickou a právní analýzu a je výsledkem dvouleté výzkumné práce, kterou institut provedl a poskytuje analýzu právních režimů hraní a her v Evropské unii. Kromě nastínění hospodářského rozvoje této oblasti studie potvrzuje, že ve všech členských státech se sektor řídí pravidly a předpisy, jejichž cílem je zajištění cílů veřejného zájmu.¹¹ Na patologické hráčství a jeho dopad na společnost jako takové se však v rámci členských států primárně nezaměřuje a zohledňuje primárně právní úpravu dané oblasti.

 

Závěr, souhrnná informace a návrh alternativního řešení

 

Vzhledem k výše uvedeným informacím je nutné dovodit, že v rámci České republiky neexistuje komplexní a souhrnná studie výzkumného charakteru, která by se zabývala dopady patologického hráčství na společnost a zkoumala by tuto problematiku v rámci společenské reality naší společnosti. Data uvedená v přehledovém článku, na který je odkazováno jsou pouze odhadem, který je dedukován s ohledem na výzkumy v ostatních okolních státech, které podobné výzkumy provedly.

Autoři Nešpor a Csémy (2005) odhadli prevalenci patologického hráčství na 0,5 až 1% populace, tedy 35 až 70 tisíc osob.¹² Je tedy nutné zohledňovat pouze tyto odhady, hodnoty získané komplexním výzkumem či celonárodní studií v České republice postrádáme.

Níže je možno uvést tabulku zohledňující hraní na výherních hracích automatech podle pohlaví, věku, frekvence hraní v roce 2003. Tato informace také nepatří mezi nejaktuálnější, ale zohledňuje statistická data vzhledem k uvedeným kategoriím.

Tab. 2 Hraní na tzv. výherních hracích automatech podle pohlaví, věku a frekvence hraní v roce 2003.

	1x měsíčně a častěji	1x týdně a častěji
Chlapci
rok narození 1985	9,8 %	4,0 %
rok narození 1986	7,5 %	2,9 %
rok narození 1987	6,3 %	2,7 %
Dívky
rok narození 1985	1,2 %	0,4 %
rok narození 1986	1,7 %	0,6 %
rok narození 1987	1,5 %	0,6 %

¹³

 

Jako jedna z možností, která se jeví jako realizovatelná je zadání vypracování studie výzkumné instituci, které se zabývá výzkumy v oblasti závislostí. V tomto ohledu bylo usnesením vlády č. 643 ze dne 19. června 2002 zřízeno Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti (dále jen „NMS), které je v rámci organizační struktury zařazeno pod Úřad vlády České republiky. Spolupráce, která byla dosud s NMS navázána, je přínosná zejména v té skutečnosti, že Ministerstvo financí nedisponuje odborným personálem a ani materiálním vybavením a zázemím pro zpracování studie tohoto rozsahu a charakteru. Jedná se o multioborovou studii, která má charakter interdisciplinárních aspektů a není v silách Ministerstva financí takovouto studii do budoucna připravit bez spolupráce s odbornými pracovišti, jakým je např. NMS. Jelikož Ministerstvo financí nedisponuje odbornými pracovišti, které by byly zaměřeny na výzkumné aktivity charakteru multioborových studií, zohledňujících interdisciplinární aspekty agend vedených MF dopadajících na společnost, považujeme jako ústřední orgán státní správy disponující regulativním potenciálem, vypracování takovéto studie za žádoucí a potřebné. Zpětná vazba získaná z dat vyzkoumaných ze společenské praxe, kterou by reprezentovala statistická data, by bylo možno využít ke směřování regulativní politiky Ministerstva financí takovým směrem, který by respektoval zachovávání veřejných zájmů a ochranu společnosti jako celku, tak individuálních skupin jednotlivců, kteří by mohli být patologickým hráčstvím nejvíce ovlivněni.

 

Přílohy:

 

Příloha č. 1 – Péče o pacienty s diagnózou F63.0 - patologické hráčství v ambulantních
a lůžkových zařízeních ČR v letech 2004–2010 (Health care of patients with diagnose F63.0 - pathologic gambling in out-patient and in-patient establishments in the Czech Republic in 2004–2010). Aktuální informace č. 63/2011 Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky ze dne 29.12.2011

Příloha č. 2 – Verosta, P. Vejrosta, P.(ed.) Patologické hráčství: souhrn faktů a aktuální situace v České republice (revidované znění k 4. březnu 2012), přehledový článek. Dostupné na: https://www.obcaneprotizavislostem.cz/news/prehledovy-clanek-o-patologickem-hracstvi/ [on line]

 

 

LITERATURA

 

National Strategy on Drug and Addiction Policy (Národní strategie protidrogové politiky
a závislosti) ve Spolkové republice Německo. Dostupné na:https://www.drogenbeauftragte.de/fileadmin/dateiendba/Presse/Downloads/Nationale_Strategie_Druckfassung_EN.pdf

 

Nešpor, K. a kol. Jak překonat hazard : prevence, krátká intervence a léčba. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-262-0009-3.

 

Nešpor, K., Csémy, L. Kolik je v české republice patologických hráčů? Česká a slovenská psychiatrie 2005; 101 (8): 433-435. Dostupné na: https://www.cspsychiatr.cz/dwnld/CSP_2005_8_433_435.pdf

 

Péče o pacienty s diagnózou F63.0 - patologické hráčství v ambulantních a lůžkových zařízeních ČR v letech 2004–2010 (Health care of patients with diagnose F63.0 - pathologic gambling in out-patient and in-patient establishments in the Czech Republic in 2004–2010). Aktuální informace č. 63/2011 Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky ze dne 29.12.2011

 

„Study on gambling“ (Studie o hazardu) Dostupné online: https://ec.europa.eu/internal_market/services/gambling_en.htm

 

Verosta, P. Vejrosta, P.(ed.) Patologické hráčství: souhrn faktů a aktuální situace v České republice (revidované znění k 4. březnu 2012), přehledový článek. Dostupné na: https://www.obcaneprotizavislostem.cz/news/prehledovy-clanek-o-patologickem-hracstvi/ [on line]